Nechte se překvapit
V ulici Nad Hradním vodojemem, přímo u tramvajové zastávky Ořechovka
stojí strohá stavba Müllerovy vily. Vždy mě překvapovalo, proč zrovna
tato bílá krychle sklízí tolik slávy a obdivu. Píše se o ní, jako
o nejslavnější vile v Praze a nejlepším životním díle architekta
Adolfa Loose. Proč? Odpověď se skrývá uvnitř. Znala jsem vilu z ulice,
viděla jsem pár obrázků interiérů, ale ono to nestačí. K pochopení
musíte vilu navštívit.
Už
vstupní prostor překvapí svou odvážnou a přitom dokonale sladěnou
barevností a co teprve když projdete dál. Následuje noblesní elegance
vzdušného prostoru s neobvyklou prostorovou kompozicí podle tzv.raumplanu.
Ten spočíval ve zrušení tradičních poschodí a v prostorovém rozvinutí
jednotlivých částí interiéru, které jsou spojeny do harmonických celků
a zároveň prostorově odlišeny a zasazeny do různých úrovní. Zvnějšku
nenápadný kubus překvapivě obsahuje důmyslně poskládané místnosti
o různých výškách, celkem v 11-ti výškových úrovních. Prvořadý je
funkční interiér, exteriér je druhořadý. To vše za použití
ušlechtilých materiálů, mramoru, kvalitního dřeva, vybraného textilu
a kůže.
Celý
tento prostor působí velmi příjemným dojmem, i výběr různých druhů
křesel překvapivě spíše vyzývá k pohodlnému posezení. Nemáte pocit
nevkusné nesourodosti, napadne vás spíš ?jak by se mi asi sedělo v tom,
nebo tamtom křesle. Prostor vily je promyšlený do posledního detailu a
život ve vile musel být nesmírně příjemný. Nebo tedy spíše, mohl by
být. Příběh rodiny pana Müllera je smutný.
Vilu nechal postavit stavební podnikatel František Müller s ženou Miladou v letech 1928?1930. Jako šťastný domov tato vila sloužila rodině jen docela krátce. V roce 1941 tramvaj usmrtila matku Milady Mülerové, pak přišly politické změny a část vily byla znárodněna. O tři roky později se stavitel Müller otrávil v domovní kotelně. Jediná dcera emigrovala a paní Müllerové komunisté vyčlenili malou část vily, kde směla bydlet až do smrti.
Ve vile pak sídlilo Státní pedagogické nakladatelství, či Ústav
marxismu-leninismu. Paní Müllerová až do své smrti
bojovala o zachování domu v původní podobě a bránila změnám, které
by vilu nenávratně poškodily.
Po pádu komunistické vlády byla Müllerova vila na základě restitučního zákona vydána dceři Evě, která ji následně nabídla k prodeji. Naštěstí tento objekt nepadl do rukou soukromé osobě kontroverzního finančníka Viktora Koženého, který měl o vilu zájem, ale dům zakoupil Magistrát hlavního města Prahy. Vila pak byla prohlášena národní kulturní památkou a v letech 1998 ? 2000 proběhla rozsáhlá rekonstrukce. Ve vile je otevřena expozice a Studijní a dokumentační centrum Adolfa Loose, prohlídky pro veřejnost jsou možné po předchozím objednání. www.mullerovavila.cz