Místa

krásná, tajemná i zapomenutá,
která neztrácí svého Genia Loci.

Místa Zajímavosti

Gustav Meyrink

Gustav Meyrink (1868 ? 1932), muž z jehož díla jsme na našich stránkách již citovali, je spisovatel, který by si na tomto místě zasloužil pár řádků již jen pro svůj vřelý vztah k Praze. Prahu miloval, i když se v ní nenarodil, a v Praze také prožil skutečně osudové okamžiky svého života.

západ slunce Do Prahy se přistěhoval roku 1884 se svou matkou, která zde získala krátké angažmá. Po absolvování obchodní akademie nastoupil jako bankovní úředník. Jeho matka tehdy odešla do Berlína za svým dalším angažmá a Gustav si díky finanční podpoře od svého otce otevřel s jedním společníkem bankovní dům Meyer & Morgenstern. Obchody se dařily, Gustav se čerstvě oženil a mohlo by se zdát, že mu v životě nic nechybělo. Skutečnost ale byla jiná.

V knize ?Obrazy psané do vzduchu? Meyrink popisuje osudové okamžiky z roku 1892 takto :

?Protože ten, kdo rozhodoval o mém osudu, zřejmě kvůli mně upadl do velikých starostí, uštědřil mi jednoho dne tak prudkou ránu bičem, že jsem se rozhodl z milostného hoře a jiných sentimentálních důvodů korunovat svoji mladost výstřelem z revolveru značky Bulldog (bylo mi tehdy 23 let). Vyrušil mne šelest u dveří mého mládeneckého pokoje: fatum, převlečené za nakladatelského poslíčka, mi podstrčilo pod práh publikaci. Kdyby tehdy bývala visela zvenčí schránka, nebyl bych nejspíše mezi živými. Znovu se ukazuje, že k záchraně může člověku postačit dokonce nedostatek předmětů denního použití.

Vzal jsem sešit a listoval v něm. Obsah: spiritismus, příběhy o strašidlech a čarodějnicích. tato oblast, kterou jsem dosud znal jen z doslechu, ihned zaujala mou pozornost do té míry, že jsem schoval revolver do zásuvky, kde měl čekat na další, příznivější příležitost. Pokud jde o mé staré tři oblíbené zábavy, nerozhodl jsem se sice zapudit je zcela z dohledu, jak jsem to učinil se střelnou zbraní, zato jsem si však předsevzal vyslat loďku mého žití za objevy směrem k oné neznámé zemi, o níž mi toho sešitek tolik našeptal. Pustil jsem se na moře, na bezbřehé moře knih o okultismu.?

západ slunce Od té doby Meyrink zcela propadl tajným vědám a mysticismu. Získával znalosti z parapsychologie a okultismu, z dějin tajných spolků a řádů a stal se i členem bratrstva Sad Bayů, slavného hermetického Řádu Zlatého úsvitu v Londýně a v Praze předsedal lóži U Modré hvězdy. Studoval židovskou kabalu i východní nauky, které sám i praktikoval. Žil naplno a svými zájmy se nikterak netajil.

V roce 1902 byl nečekaně obviněn z bankovního podvodu. Obžaloba se vyjádřila v tom smyslu, že při provádění bankovních operací zneužíval své spiritualistické znalosti k vlastnímu nezákonnému obohacení. I když se obvinění nakonec ukázalo jako falešné a jeho účetní knihy byly shledány zcela v pořádku, mladý bankéř musel strávil několik týdnů ve vazbě. Po propuštění bylo jeho dobré jméno navždy pošpiněno a zchudlý Mayrink v roce 1904 Prahu natrvalo opustil.

V té době o Praze napsal:

?Není na světě žádné město, jemuž bychom tak rádi ukázali záda, když v něm žijeme, jako Praha, ale také žádné, po němž bychom tak toužili, sotva jsme je opustili.?

A protože vše zlé je k něčemu dobré i tento životní zvrat přinesl Meyrinkovi možnost realizovat se v oboru, který mu byl svou podstatou daleko bližší. Začal psát povídky v kterých se realita mísí s mystikou a již jeho první román Golem měl ohromující úspěch. Vyšel v obrovském nákladu a brzy se dočkal i filmového zpracování. Meyrink se stal slavným a úspěšným spisovatelem.

Jak se množily řady jeho příznivců, tak se množily i řady odpůrců a s nástupem Hitlera k moci se jeho knihy ocitly na listině zakázaných autorů. Spisovatel se tedy začal živit jako překladatel. Kromě jiného dokázal během pěti let přeložit do němčiny patnáct děl Charlese Dickense. Zakoupil vilu u jezera v německém Starnbergu a pokojný život narušila další nečekaná tragédie.

Jeho syn Fortunat spáchal po těžkém úrazu páteře na lyžích sebevraždu. Bylo mu 24 let, přesně tolik, kolik bylo jeho otci, když se pokusil o totéž. Gustav Meyrink přežil svého syna jen o pouhý půlrok. Dne 3. prosince 1932 se rozloučil se svými nejbližšími, zaujal jogínskou pozici a s východem slunce dne 4. prosince si vědomě zastavil srdce. Jeho oči přitom pohližely k východu, snad k Praze.


Článek byl vytvořen 04.04.2008
Design by Michal Bůžek