Místa

krásná, tajemná i zapomenutá,
která neztrácí svého Genia Loci.

Místa Zajímavosti

Na kole kolem Libně

Proč na kole ? No není to nutné, můžete se vydat pěšmo s využitím metra, nebo tramvaje, ale cyklostezka vedoucí podél Vltavy od lávky v Troji je pro dopravu do těchto míst přímo idealní.

Lowitův mlýn Stezka vedoucí po pravém břehu Vltavy vás navede přímo k malebné budově Löwitova mlýna, jehož počátky sahají až do 13.století. A to jsme již jen pár kroků od úpatí zámeckého vrchu, na kterém stojí Primátorský zámeček.

Původně tu bývala sice gotická tvrz, postupně ale přicházeli noví majitelé a s nimi přestavby, a dnešní podobu má libeňský zámeček díky staviteli Janu Josefu Prachnerovi a jeho rokokové přestavbě z roku 1769. Zámeček se ovšem proslavil ještě daleko předtím, když roku 1608 byl právě zde podepsán tzv.libeňský mír mezi císařem Rudolfem II a jeho bratrem arciknížetem Matyášem.

Libeňský zámeček Mír se ale dlouho neudržel, za pár let vypukla třicetiletá válka a po ní období hladu a epidemíí. Při největší morové epidemii v roce 1772 prý nemocní zůstávali ležet i na veřejných cestách, tak byl v zámku zřízen špitál. V té době již zámek vlastnila pražská obec, která zde chtěla zřídit letní sídlo primátorů. S žádostí o příspěvek na další opravy zámku se obrátili na císařovnu Marii Terezii. Ta nejen, že pomohla, ale zámeček si natolik oblíbila, že se v něm při každém pobytu v Praze ubytovala.

libenska sokolovna Za libeňským zámečkem v Thomayerových sadech najdete krásnou upravenou naučnou stezku s vyhlídkou na místa, kde Eduard Štorch objevil mamutí kosti a pokud nezahnete do parku, severně od zámečku najdete v Zenklově ulici další pozoruhodné stavby. Libeňská sokolovna byla postavena v letech 1909 ? 1910 stavební firmou Matěje Blechy podle projektu Emila Králíčka.

sv.Vojtech Je to nádherná secesní budova, kterou by bylo škoda minout a hned za ní stojí secesní kostelík sv. Vojtěcha, který byl zbudouván stejnou firmou v letech 1904?1905. Měl sice být pouze provizorním kostelem, jen na pár let, než se postaví mnohem větší chrám, ale jak vidíte svému účelu dobře slouží dodnes.

A od secese k modernímu umění. Jen o pár metrů dál před budovou městského úřadu najdete ?Recyklační strom? od skupiny soudobých umělců.

Recyklační strom
Je to dílo nápadité, ovšem staletí zde asi nevydží, tak se nezlobte, pokud při vaší procházce těmito místy bude dílo již zrecyklováno. most přes Rokytku
A teď již čelem vzad a zpátky k jihu. Cyklisté mohou využít most řes Rokytku, který svou výzdobou všechny kolaře přímo láká a ti ostatní mohou kolem smutného kina Dukla dojít do míst kde bývalo druhé nejvýznamnější židovské ghetto v dnešní Praze.

V 16. století, kdy se zde židé začali usazovat byla Libeň vsí dalekou za Prahou, když o dvě století později Marie Terezie vypověděla židy z Prahy, žilo jich zde na 800. Osídlení ale bylo ničeno častými povodněmi a povodní v roce 1845 byla zničena i původní stará synagoga v Koželušské ulici.

Nová synagoga z roku 1856 je velmi prostou, nevýraznou, smutně šedou stavbou, která jakoby svou smutnou atmosférou koresponduje s osudem starého židovského hřbitova. Místní komunističtí předáci vymysleli v roce 1965 plán , jak Libeň zvelebit a v akci ?Z? ( Zet ? jako zlepšujeme) byl starý hřbitov z 16. století brigádníky zasypán. Zůstalo jen pár náhrobků ve Vojenově ulici.

Na Hrázi věčnosti A to již jsme v místech spisovatele Bohumila Hrabala. Ten prožil více než dvacet let svého života v prostém domku v ulici Na Hrázi 24/326, poeticky nazývané Na Hrázi věčnosti. Napsal zde řadu knih a děj několika jeho pábitelských knížek se odehrává právě zde.

Sám Hrabal o tomto období svého života napsal :

Protože do mého bytu nikdy nemohlo přijít slunce, tak jsem nosil židli a stoleček po dvoře, putoval jsem za sluncem i na stříšku kůlny, kde hřálo zapadající slunce. Tam jsem měl lehétko a židli uříznutou v nohách tak, aby se vyrovnal spád střechy, dokonce jsem měl ty židle dvě, poněvadž jednu jsem použil na psaní, psal jsem na psacím stroji značky Perkeo, atomové šrajbmašině, německé sklápěcí mašině ze secese? Ten stroj mě ohromoval, psal jsem na něj z rozkoše psaní, neměl čárky, ani háčky, a tak každá napsaná stránka vzbuzovala úsměch a smích. Naučil jsem se na něj tak bravurně psát i v noci, tak jako slepí klavíristé na svůj nástroj.

Na Hrázi A tak jako se v Hrabalových jednotlivých textech střídá prostý hospodský hovor s filozofickými poučkami, tak i Libeň je poskládaná z různých nesourodých kousků architektury. Rozsáhlá asanace Libně vyvrcholila roku 1988 výstavbou stanice metra Palmovka a autobusového nádraží. Část ulice Na Hrázi musela ustoupit betonovému monstru.

Na Hrázi Bohumil Hrabal tomu přihlížel a napsal:

Dnes tady pracuje buldozer a s velkou chutí pustoší domečky, dílničky, ve kterých se vyráběly náhrobní a pohřební svítilny, teď padá i maličký domek s okénky na to moje náměstíčko a já jsem šťasten, že jsem u toho, že tohle vidím, že mohu vejít do srdce toho zbořeniště, které nikdo nehlídá, a s jistou perverzitou mohu vychutnávat okamžik sladké apokalypsy pádu staré Libně, ke které mám vzpomínkou klíč ke kráse, jíž jsem žil a budu žít až do té doby, než budu zasypán časem tak, jak byl zasypán židovský hřbitov a ta střecha dílny, na které jsem ve slunci psával ty moje texty?

Na Hrázi V roce 2000 vytvořila výtvarnice Tatiana Svatšová na obludné betonové zdi koláž ? Pocta Bohumilu Hrabalovi?. Na zdi jsou vymalovány úryvky z Hrabalových děl, jeho nadživotní postava, nepostradatelná kočkosmečka, atomová šrajbmašina, zeď zdobí i reklamní štíty z jeho oblíbených hospod a pozůstatky okeních rámů a starých dveří? snad z onoho domku č. 24. A i ty se začínají zvolna rozpadat. Čas se zde rozhodně nezastavil a myslím, že by se tento pomník Hrabalovi líbil. 


Článek byl vytvořen 07.04.2008 a naposledy byl upraven 05.10.2009
Design by Michal Bůžek