Místa

krásná, tajemná i zapomenutá,
která neztrácí svého Genia Loci.

Místa Zajímavosti

Zahrada Kinských

zahrada kinských Na jižním svahu Petřina, kde se dnes rozkládá zahrada Kinských, byla od 12. století vinice kláštera v Plasích, v níž stál dvůr s kostelíkem, zbořeným husity r. 1429. Místo zůstalo pusté a dostalo název Vrabcovna. Pouze v dolní části pozemku byly zelinářské zahrady. V roce 1828 je od Václava Novotného koupila Růžena Kinská, matka zakladatele zahrady. V témže roce kníže Rudolf Kinský započal s budováním honosné zahrady s letohrádkem. Zahradu navrhl hospodářský ředitel Kinských František Hóhnel, který též práce řídil. Návrh letohrádku vypracoval architekt Jindřich Koch, který patrně navrhl i základní dispozici a prostorový rozvrh rovinaté části zahrady, vyvinuté na ose směřující k chrámu Panny Marie před Týnem, a hlavnímu sídlu Kinských, paláci na Staroměstském náměstí stojícímu v sousedství chrámu. Na obtížné terénní úpravě údajně pracovalo několik set dělníků. Výstavba empírového letohrádku byla ukončena v roce 1831, do roku 1836 byly provedeny modelace terénu, výsadby a podchyceny četné prameny, vybudovány cesty, vyraženy štoly a založeny dva rybníky s vodopádem mezi nimi.

pod Petřínem Nakonec byla postavena vrátnice, kočárovna zvaná Švýcárna, stavení zaměstnanců, zahradní stavení a deset skleníků pro tropické a subtropické rostliny. Dílo dokončila již ovdovělá
Vilemína Kinská a jejím spolupracovníkem se stal Bedřich Wünscher, hospodářský ředitel, který působil ve službách Kinských celkem 62 let. Existence úpravné zahrady, do které se mohli dostat i zájemci z řad veřejnosti, a to dvakrát týdně na vstupenky, vydávané v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, souvisela se zakladatelskou generací. Toto údobí trvalo do 70. let 19. století. Pak byly některé skleníky zrušeny, část pozemků prodána a poslední vlastník Ferdinand Kinský, měl v úmyslu zahradu rozparcelovat a zastavět v dolní části podél Holečkovy ulice činžovními domy a v dalších částech domy vilovými. Město ovšem žádost doloženou plány zamítlo a po vleklých jednáních pozemky od Ferdinanda Kinského odkoupilo. kostel svateho Michala Od roku 1901 byla zahrada zcela zpřístupněna veřejnosti. Do letohrádku byly přeneseny sbírky národopisného oddělení zemského muzea a v zahradě měly být vytvořeny ?národopisné sady?. Z realizace tohoto velkorysého programu nakonec sešlo, a jako pozůstatek tohoto záměru dnes v zahradě najdeme např. dřevěnou zvoničku ze slováckých Dolních Bojanovic, která byla umístěna hned za letohrádkem, stejně jako dřevěný kříž z téže vesnice a barokní památku z 18. st. ? boží muka s hranolovými slunečními hodinami a výtvarnou výzdobou ve formě morového sloupu. K vržení stínů na číselnici hodin sloužilo kopí v boku Krista a šíp v těle sv. Šebestiána. Sloup původně stával na paměť morové epidemie na Žižkově před kostelem sv. Prokopa. Při příležitosti desátého výročí připojení Podkarpatské Rusi k první československé republice byl na plošinu poblíž bývalého domu zaměstnanců přemístěn v roce 1929 dřevěný kostelík sv. Michala z Medvedovců u Mukačeva. Do dolního jezírka byla přenesena socha Herkula z Kampy.

kostelík sv. Michala z Medvedovců u Mukačeva

V současné době si návštěvníci mohou udělat pěknou procházku mezi nově obnoveným letohrádkem Kinských a objektem zvaným Švýcárna po nově vydlážděné cestě. Opraveny jsou i schody a cesty napříč zahradou. Dominantou Kinského zahrady jsou dvě jezírka, z nichž u horního je malá expozice bahenních rostlin. Ve svém podzemí zahrada stále skrývá celkem 7 jímacích vodárenských štol. Mimo štol jsou zde ještě 2 samostatné vodojemy a jeden přímo v ústí štoly. Jedná se o zbytek vodárenské soustavy, která v minulosti zásobovala městský vodovod na území Smíchova a Malé Strany. V horní části zahrady ovšem narazíte na něco, co překvapí každého neinformovaného návštěvníka. Uprostřed zeleně, nedaleko nové cesty uvidíte stavbu dřevěného pravoslavného kostela, kterou byste čekali někde na zakarpatské Ukrajině nebo východním Slovensku. V němém úžasu ovšem zůstanou i ti, keří přichází cíleně, právě za touto památkou. Objekt je přístupný pouze z venku a značně poškozen, dříve dokonce poskytoval azyl několika nespoutaným spoluobčanům, stejně jako rozpadající se zděné domky v sousedství. Ty slouží dodnes jako domov bezdomovcům a tak toto místo prudce kontrastuje se zbytkem upravené Kinského zahrady. Ta se chlubí empírovou budovou letohrádku s dórskými sloupy, zrekonstruovanou budovou klasicistní Švýcárny, zahradou plnou upravených cest a záhonů, významnými sochami a také tím, že dodnes slouží Kinského budovy národopisnému oddělení Národního muzea v Praze.

Píše se rok 2007 a již několik let smutně pozorujeme ukrytý chátrající kostel, snad se jednoho dne také dočká opravy a nebude se
o něm muset psát jako o místě krásném, neznámém a zapomenutém.

Hlavní vstup do zahrady je z náměstí Kinských na Smíchově, nebo můžete vstoupit branou z Petřína.

kostel sv. Michala Doplněno 25.10.2009

Kostelík se dočkal nových přístupových cest a obnoveného interiéru, na celkovou opravu se stále čeká. 


Článek byl vytvořen 04.08.2007 a naposledy byl upraven 25.10.2009
Design by Michal Bůžek