Místa

krásná, tajemná i zapomenutá,
která neztrácí svého Genia Loci.

Místa Zajímavosti

Turbová

Turbová V Košířích, na začátku Jinonické ulice, uvidíte po pravé straně pozůstatky viniční usedlosti Turbová. Původní vinice s terasovitou stupňovitou zahradou zde stála již za krále Karla IV. V 18. století vinici zakoupil František Xaver Turba, který usedlosti dal nejenom jméno, ale také ji rozšířil a vybudoval zde barokní statek. V 19. století byla jedna z budov přestavěna na novobarokní vilu. Vila v té době patřila smíchovskému starostovi Josefu Linhartovi a později rodině senátora Jindřicha Šafařoviče.

Zahrada Jiřího Trnky V průběhu čtyřicátých let minulého století v jejích prostorách žil a tvořil slavný malíř, loutkař a jeden ze zakladatelů českého animovaného filmu Jiří Trnka. Turbovou objevil, když šel náhodou kolem a všiml si tabulky o pronájmu volného bytu v přízemí. Trnkova první žena Helena Chvojková vilu od počátku milovala a takto ji popsala ve své vzpomínkové knize:

Každý, i kdo sem přišel jen jednou, na tohle místo vzpomíná. Všem učarovala jeho zvláštní atmosféra a prostor. Pravděpodobně i naše rozrůstající se rodina přidala něco k onomu geniu loci,

Turbová I rodinný přítel A. Hoffmeister o životě Trnky v Turbové roku 1955 napsal:

Trnka bydlí ve staré vile, jako vystřižené z detektivního románu. Je to stranou od ruchu ulic dneška, trochu v 19.století a trochu ve snách. Tady v tom ateliéru vyzděném obrazy nemohl by žít měšťák, tady může bydlet jen umělec.

Rodina Jiřího Trnky se rozpadla, výtvarník se podruhé oženil a odstěhoval. Pro první ženu a své tři děti zakoupil v roce 1957 prostornou vilu v Podolí ve Vápencové ulici č.13. Ta jim ovšem k srdci nepřirostla, ačkoliv se všem návštěvám líbila. Trnkova první žena o ní napsala:

Ale to jsme uhodli hned, vila nepatřila k nám a my jsme nepatřili k ní. Naše srdce zůstala v Turbové a nikdy ji už neopustila. Všechno pohodlí nemohlo nahradit pokoje, v nichž tak útulně praskalo v kamnech a kde tři dětské hlasy vítaly s námi mír po letech okupace.

kniha H. Chvojková V přízemním bytě v Turbové žila rodina Jiřího Trnky od roku 1939 do roku 1958. Majitelkou vily byla Marta Šafařovičová, tu Trnka přemlouval, aby mu Turbovou prodala, ale stará slečna vzorně a s láskou pečující o zahradu o tom nechtěla slyšet. Zahrada vily byla inspirací i Trnkovi a ve svém zdejším ateliéru vytvořil svá stěžejní díla. Kniha Zahrada, kterou sám napsal i ilustroval se dočkala rovněž filmového zpracování. Přímo v Turbové se také točily exteriéry loutkového filmu Císařův slavík. Trnka byl velmi pracovitý a do noci svítila okna jeho ateliéru tajuplným svitem modrých žárovek, které kvůli barvám používal.

Trnkovy děti Zuzana, Jiří a Helena zde prožily pohádkové dětství. Obrovská terasovitá zahrada plná vzrostlých stromů musela být rájem dětských dobrodružství. Děti dlouho ani netušily, že se jejich rodiče rozvedli a otec se paralelně věnuje své nové rodině. Trnka dál totiž tvořil v Košířích i když sám již bydlel s druhou ženou v jiném bytě. Od roku 1960 bydlel v nádherném domku čp. 500 v Hroznové ulici na Kampě, nedaleko svého přítele Jana Wericha, na Turbovou ale do smrti vzpomínal.

I příběh paní majitelky stojí za pozornost. Marta Šafařovičová byla za komunistického režimu jako buržoázní dcera perzekuována. Byla přestěhována do zahradního domku bez přívodu vody a plynu, zatímco do vily byli nastěhováni noví nájemci. I když byla vzdělaná, nemohla sehnat práci a teprve po Trnkově přímluvě dostala místo v nakladatelství Československý spisovatel, kde pracovala od konce padesátých let jako pomocná úřednice. Výdělek jí nestačil na udržování tak rozsáhlé nemovitosti. Turbová začala chátrat.

zahradní domek Marta Šafařovičová měla však svou hrdost, vilu po předcích a hlavně zahradu milovala a k prodeji nechtěla svolit . Nechtěla dům prodat ani státu, ani Jiřímu Trnkovi, který měl o vilu také zájem. Bránila se statečně až do roku 1976. Tehdy na OV KSČ rozhodli, že z vily bude mateřská škola. Marta Šafařovičová byla donucena k prodeji vily školské správě za necelých sedmdesát pět tisíc korun! Nutnost nákladné rekonstrukce však komunisty odradila, a tak předali objekt SSM. V hospodářských budovách působilo družstvo Moděva vyrábějící stany. Na počátku 90. let se do Turbové chtěla nastěhovat taneční škola, která začala i s chaotickými úpravami.

zahrada V zahradním domku u své tety od konce šedesátých let žil také Jindřich Koutský, synovec Marty Šafařovičové. Ten zůstal v domku i po její smrti v roce 1988 . Po revoluci Pan Koutský, ( podle závěti své tety dědic), požádal ONV v Praze 5 o zpětný prodej vily. Zatím však neexistoval restituční zákon a také mnoho podnikavců vycítilo šanci. Učitelka baletu Eva Blažíčková, která si na smíchovském ONV vyjednala užívání vily pro svou taneční školu se dostala do sporu s panem Koutským.

Turbová Po přijetí restitučního zákona se spor rychle vyřešil a Turbová se vrátila dědici panu Koutskému. Ten se domluvil s bohatým investorem a vilu v roce 1992 prodal. Ve vile mělo být zřizeno španělské obchodní zastupitelství a kulturní středisko. Zdálo se, že se blýská na lepší časy. Nový vlastník se hned pustil do adaptace, opravil komíny, nechal udělat novou střechu a v zahradě plánoval výstavbu několika nových domů. Nové plechy a okapy na střeše nevydržely dlouho. Smrt nového majitele rekonstrukci zastavila a dědicové vilu opět prodali společnosti, jejímž vlastníkem je firma z Britských Panenských ostrovů..

Píše se rok 2008 , jedinými uživateli jsou skupiny squatterů a Turbová je opět v nabídce několika realitních kanceláří (pro zájemce např.Lotos reality Brno). Havarijní stav nemovitosti vlastníka zatím vůbec netrápí. Chátrající Turbová na ceně neztrácí, naopak. Pro developery je demoliční výměr zajímavější nežli handrkování s památkáři.


Článek byl vytvořen 17.04.2008
Design by Michal Bůžek